Čeština 
Tento rok začal pro nás velmi smutně. Ztratili jsme nenávratně dva tenisty, dobré lidi a přátele. Už loňský rok nás tragicky opustil náš bývalý dlouholetý účastník TritonCupu Jimmy Vejmelka. Nemyslel jsem si, že to bude takto pokračovat.
První špatná zpráva nás zasáhla dost neočekávaně už v únoru. Zemřel náš kolega a mecenáš soutěží ing. Petr Sršeň. Petr zemřel po těžké nemoci, která proběhla snad až příliš rychle. 
Když jsem s ním mluvil, tak jsem myslel, že bude s nemocí bojovat a že ten boj bude dlouhodobá záležitost, ale osud tomu tak nechtěl. Myslím, že to co tady o Petrovi napíšu sdílí i většina hráčů a hráček, kteří ho poznali. Petr měl za sebou úspěšnou podnikatelskou kariéru. Na sklonku života se hodně věnoval tenisu a vybudoval v České Lípě krásný tenisový areál s úspěšnou pizzerií. Dlouhou dobu se staral nejen o tento areál, ale také o areál v Raspenavě. Poznal jsem ho jako člověka zkušeného a chytrého, který dokázal respektovat názor druhého člověka. Byl to týmový hráč. Dokázal, při organizaci takto velkého turnaje, říci svůj názor, podložit ho argumenty, které měly hlavu a patu. Vždy vyslechl protistranu a zvážil její argumenty. Prostě se nám s ním perfektně spolupracovalo. Mě osobně bude jeho názor a vidění světa hodně chybět. Jeho osobnost mě zavazovala k tomu, abych dělal věci pořádně, více je promýšlel a neklouzat jen po povrchu. Bylo vidět, že má obrovské životní zkušenosti. Ostatní ho mohli poznat jako dobrého společníka, který tenis a jeho historii velmi dobře znal a rád se o tom s námi bavil. Jako tenista byl na svůj věk ve skvělé formě a byl ideální partner do čtyřhry (připomínám jeho super výkony ve dvojici s Pavlem Pekárkem). Já sám jsem s ním hrál nemálo deblů jako spoluhráč a byl to opravdu výborný partner pro čtyřhru. Opravdu už naposledy jsem s ním hrál na konci loňské sezóny ve Cvikově debla a to jsem tehdy netušil.
Další smutná zpráva přišla ve chvíli, kdy jsem marodil s Covidem. Na začátku března zemřel náš spoluhráč a kamarád ing. Jaromír Smělý. 
S Mírou jsem ještě nedlouho před jeho smrtí komunikovali e-mailem o Petrově nečekaném odchodu, kdy mi tam psal moc hezká slova pro útěchu a uklidnění duše. Pár dní na to jsem se dozvěděl, že odešel i on (pravděpodobně na tu nemoc, co nás tady rok obchází). S Mírou jsme také sehráli dost čtyřher. Pak se nůžky naší výkonnosti trochu rozevřeli a čtyřhry jsme spolu už nehráli. Poznal jsem ho jako člověka milého, vstřícného a klidného, který by nikomu neublížil. Pro každého měl dobré slovo a porozumění. Pomáhala mu v tom i jeho víra. Bojoval bohužel se svojí nadváhou, která vyvolala asi všechny jeho zdravotní problémy a určitě urychlila jeho odchod v tak brzkém věku.
Lidé, kteří odejdou na věčnost se nedají nahradit. Já sám jsem ateista, ale s věřícími se určitě na něčem shodnu. Pro mne člověk neumírá, dokud ho máme ve svých vzpomínkách. Na oba kluky se bude vzpomínat velmi dlouho, protože tu po nich něco určitě zůstalo.
Tato zima byla velmi smutná. Myslím, že už toho máme všichni až nad hlavu. Těžko se ve všem orientuje, hledá se správný postoj k vzniklé situaci. Lidé tápou, protože neví k čemu se přiklonit. Je to velký marasmus, který nikdy v historii našeho národa nebyl. To co dokázala média a politici s námi udělat, to si budeme asi dlouho pamatovat. V minulosti jsme se měli mnohokrát hůře, ale věděli jsme, kdo je nepřítel. Teď jsme se stali nepřáteli sami mezi sebou. Bez ohledu na rozdílné názory věřím, že život zvítězí a tenis nám v tom může velmi pomoci. Nenechme si to vzít. K této nemoci mějte respekt a nemějte z ní strach, ten jenom oslabuje.
Do článku ještě vkládám poděkování rodině Petra Sršně, protože nám svým postojem k nové situaci pomohla zachránit turnaj:
Musím velmi poděkovat rodině Petra, která se vstřícně postavila k odkazu Petrovi činnosti. Firmu i patronát nad celosezónním turnajem převzal syn Petr Sršeň, který nám nabídl dobré podmínky pro naše pokračování. Velmi mě dojala věta, že si to zesnulý Petr takto přál. Zároveň mě potěšilo, že jsme měli stejný nápad s jeho rodinou na to, aby naše tenisová soutěž nesla Petrovo jméno. Petr zanechal velkou životní i tenisovou stopu a můžeme si ho tímto více připomínat a poděkovat mu.
Děkujeme. Renda
