Čeština 
Konec letní sezóny 2026 se nezadržitelně blíží a všechny soutěže našeho výkonnostního tenisu singlů se dostaly do posledních kol. Tenisové ligy už se posunuly většinou do finálových zápasů a soubojů o další místa. Semifinále nám zbyla už jen dvě a na jedno jsem se byl podívat, protože mě opravdu hodně zajímalo.
Snažím se sledovat, jak si vedou v naší soutěži naši mladší hráči a hráčky, které do soutěží rádi zařazujeme. Byl jsem se podívat na zajímavý zápas semifinále 2.ligy mezi Vojtou Jermanem a Nikol Sýkorovou.
Vojta Jerman je nyní třináctiletý hráč, kterému bude ještě letos čtrnáct. Měl jsem možnost se s ním seznámit na jednom společném tréninku a hodně mě překvapil. Má dobré rodinné zázemí pro tenis, protože jeho tatínek je přední tenista naší soutěže, který už tenisově vychoval jeho staršího bratra, který teď myslím studuje na vysoké škole. Hodně mu pomáhá, že je jeho táta Vláďa manažerem v Libertinu, kde mají tenisový kroužek a sám trénuje a hraje v Doksech. Časté trénování s tatínkem mu pomáhá v jeho rozvoji, takže je určitě na kurtu více hodin za týden než jeho soupeřka Nikča. Když jsme spolu trénovali, tak mě mimo jiné zaujal tím, že mé rady a ukázky dokázal velmi rychle do své tenisové techniky zapracovat a moc hezky je předvést. Je vidět, že je to sportovní talent a pokud se bude tenisu takto intenzivně věnovat a najde si dobré příklady pro tenis a chování na hřišti, tak z něj vyroste velmi kvalitní tenista. Neznám jeho tenisové cíle, ale zdá se, že jde správnou cestou.
Nikol Sýkorová je o něco starší než Vojta a je to mladá slečna, která studuje střední školu. Pamatuji si ji od dětských let a je na ní vidět, že má také dobré rodinné zázemí a dokáže skloubit školu, tenis a pomoc doma. Její hlavní oporou s tenisovým zázemím je její děda, který ji už léta vozí po trénincích, zápasech a soutěžích a má k ní skvělý vztah. Já sám znám jen jednoho takového dědu, který se takto věnuje vnoučatům a dnes to opravdu není samozřejmostí. S Nikčou společně trénuji a hráli jsme spolu deblové turnaje, takže ji trochu pomáhám a dá se říci, že ji už docela dobře znám. Také proto jsem jí v zápase moc fandil, aby se dostala do finále. S jejím dědou jsme bedlivě sledovali celý zápas a rozebírali situace atp.
Před zápasem nebyl nikdo favorit. Nikča měla z Vojty trochu obavu, protože má nahráno hodně tenisových hodin a mohlo by to být jeho výhodou. Říkal jsem jí, ať myslí jen na tu další následující výměnu, protože ostatní je historie a že jí to pomůže zbavit se trémy.
Jak jsem očekával, tak servis byl problém na obou stranách dvorce. Tam měli oba aktéři zápasu největší slabinu ve své hře. Oba nedělali časté dvojchyby, ale servisy dle mých představ neměli správnou razanci a švih ani při prvním podání. Ani jeden však nedokázal trochu slabší servis pravidelně trestat a využít výhody kvalitního returnu, protože oba dokázali kvalitní return dobře eliminovat svým pohybem po dvorci a předvídavostí. Já jsem věřil, že Nikča je starší, lépe se vypořádává s nezdary při hře a má větší šanci na výhru.
Výměny mezi oběma byly parádní a bylo to opravdu koukatelné, zajímavé a napínavé. Mnohokrát byly i delší výměny s dobře připravenými útoky a zakončeními nebo nečekanými obraty z defenzívy do ofenzívy. Co bylo pozoruhodné, tak v zápase padalo nějak neobvykle více tzv. „prasátek“ a Nikča v nich jasně vedla. Jak říkám já a má to tak i spoustu jiných hráčů. Soupeři se za „prasátko“ omluvím, navenek se neraduji, ale v duchu si řeknu, zaplať PánBůh za něj. "Prasátka" ale zápas vůbec nerozhodovala, spíše přispívala k psychické nepohodě. Zápas rozhodla psychická odolnost, jak jsem před zápasem avizoval.
V první setu byla na začátku trochu lepší Nikča a vedla. Když už se dostala do situace, že musí vyhrát už jen jeden game do výhry v setu, tak se Vojta „odvázal“, protože neměl co ztratit a začal Nikče tvrdě zatápět. Tam prokázala Nikča poprvé velkou psychickou odolnost a náročné situace ustála a nakonec vyhrála první set. Dokázala zachovat chladnější hlavu, když jí to zrovna úplně všechno tenisově nešlo.
Ve druhém setu měl lepší nástup Vojta. Mockrát to bývá tak, že po prohraném setu něco hráč změní a zlepší se, protože se uvolní. Naopak výherce setu se po dramatickém závěru prvního setu trochu více uvolní a povolí. Proto je tak důležitý první game ve druhém setu. Nikča ho ztratila a prohrála své podání. Dobrý nástup Vojty ve druhém setu nakonec Nikol zastavila několika povedenými výměnami, skoré srovnala na 2:2 a vůbec se z kvalitní hry Vojty nesesypala. Do poloviny druhého setu pak byla hra i skoré vyrovnané. Set mohl získat kdokoliv. Nikča následně výsledkově odskočila o break a právě tam se projevila menší psychická vyrovnanost Vojty. Hodně znervózněl a bylo to na něm vidět, protože cítil, že zápas začíná ztrácet. Vojta se pokusil ještě s nepříznivým skoré něco udělat, což se mu částečně podařilo, ale koncovka patřila Nikče.
Utkání skončilo výsledkem 6:3 6:3 pro Nikču, ale bylo to velmi úderově vyrovnané a napínavé utkání, které Nikča rozhodla svojí hlavou a psychickou vyrovnaností ve svůj prospěch a zaslouženě postoupila do finále, kde se utká s Tomášem Křenkem. Na to se moc těším. Vojta bude hrát o 3.místo s nebezpečný a nepředvídatelným Milanem Sklenářem.
Hodně jsem během zápasu sledoval „řeč těla“ obou soupeřů. Vojta na sebe hodně prozradil, obzvláště v druhé polovině druhého setu. Pokud se hrálo v zápase vyrovnaně, tak dokázal hrát svůj velmi slušný tenis a pokud začal prohrávat a dostávat se do nevýhodných situací, tak se jeho nervozita projevovala nejen na úderech a zakončeních, ale také na drobných hlasových emocích, sledování nepodstatných věcí, které nesouvisely se soustředěním na úder či podání,… Zlepšilo se to až když sám pochopil, že nemá co ztratit, tak začal více riskovat a začalo se mu dařit. Bohužel na druhé straně měl odolnou Nikču a na obrat to nestačilo. Prostě Vojta měl větší výkyvy ve své hře než Nikča a to také rozhodlo.
Na psychické odolnosti se dá samozřejmě pracovat a Vojta se ještě po této stránce postupným dospíváním hodně vyvine. Je to bojovník a má velkou touhu po vítězství a je opravdu ještě hodně mladý. Nikča se naopak více povzbuzovala, než na sebe zlobila za své chyby a působila, že jde pevně za svým cílem i v době, kdy se jí herně nedařilo. Jak se na hřišti cítí bylo u obou vidět také na chůzi a postavení těla při ní. Opravdu je zajímavé v zápasech sledovat řeč těla, protože vám to může říci hodně o tom, jak to bude na hřišti v dalších chvílích vypadat.
Co mě na obou soupeřích zaujalo?
Na Vojtovi jeho bekhend obouruč, který když hraje z místa a nemusí na něj někam dalece vybíhat, tak dokáže dát opravdu jedovaté a nechytatelné střely a výborně se položit do úderu a přesně míč umístit. Na Nikče, jak jsem říkal, její psychická odolnost a přenesení vlastních negativních emocí ve svůj prospěch a také hraje úderově hezky k zadním lajnám oproti dřívějšku a dokáže to i v zápasech nejenom na tréninku.
Utkání bylo hráno v duchu fair-play a soupeři dokázali přiznat dobrý dopad míčku a ukázat dopad míče. K žádným zbytečným dohadům nedocházelo. Skvělé férové utkání.
Vláďa – tatínek Vojty – mi říkal, že Vojtovi velmi moc pomáhá, že hraje náš dlouhodobý turnaj a je na něm vidět, že tenisově roste na zápasech s dospělými. Měli bychom, my dospělí, být těmto teenagerům příkladem v chování při vzájemných zápasech a pomáhat jim nejenom v tenisovém růstu. Oni od nás odkoukávají, jak to „děláme my“ a jednou to budou dělat podobně. Proto je příklad starších ohromně důležitý.
Vojta den před zápasem měl s tátou v Doksech turnaj – „Poslední smeč“ a dokázal tátu dostat do mečbolu, ale toto utkání nevyhrál. Nikča zase běžela běh City cross run & walk, takže oba měli něco z předchozího dne v nohách. Samozřejmě jsou mladí a odolní a jejich regenerace je obrovsky rychlá. Také jsem to tak kdysi měl.
Oba dva vypadli v předchozí části soutěže v divizích v pavouku v 1.kole silnými hráči z 1.divize, ale tady ve 2.lize zazářili. Nikolka zažila postupem do finále určitou satisfakci po loňském vypadnutí v prvním kole v lize, kdy nejdříve vyhrála skupinu jako letos a pak v prvním kole narazila na silného hráče Tondu Stárka, který se dostal do této pozice pavouka tím, že měl nějaké kontumace a málo bodů. Prohrála tenkrát čestně ve třech setech. Takže za mě je finále moc fajn a ještě není konec a jedeme dál, Nikčo.
Nikče přeji úspěch ve finále a Vojtovi v zápase s Milanem také. Jsem na to zvědavý, jak to dopadne, ale určitě bude zajímavé sledovat zkušené borce jak budou hrát s mladými puškami.
Renda :-)
